Čtvrtstoletí stavebního spoření

Stavební spoření tento měsíc slaví významné jubileum. Již čtvrt století tento finanční produkt pomáhá českým domácnostem s rozvíjením a realizací jejich realitních projektů. A nejen těch.

Stavebko do každé rodiny

Jakmile se řekne spoření, prakticky automaticky naskočí na mysl většině tuzemské populace právě to stavební. A to ať už byl cíl využití nastřádaných prostředků prakticky jakýkoliv, od koupě auta přes spoření pro děti až po svatební cestu. Vůbec historická čísla tohoto produktu dávají výrokům o jeho popularitě za pravdu. Kumulovaně počet uzavřených smluv dosáhl za 25 let sumy takřka 16,5 milionu. Bylo realizováno 2,4 milionu úvěrů v celkové hodnotě 850 miliard korun. To jsou na poměry českého trhu úctyhodné výsledky.

Kouzlo tohoto produktu tkví v několika faktorech, kterými jsou státní podpora, relativní jednoduchost a pozitivní historická zkušenost. Stavební spoření je produkt postavený na zákonném základě a jako takový je proto silně regulován. Aby stát naučil své občany spořit ve střednědobém horizontu a zároveň pomohl získat kapitál na obnovu tehdy silně podinvestovaného nemovitostního fondu, přišel s instrumentem tzv. státní podpory. Princip jejího fungování, ostatně jako celé „stavebko“, je velmi jednoduchý – na jedno rodné číslo přidělit zastropovaný finanční příspěvek, jehož výše se bude odvíjet od vlastního ročního příspěvku střadatele. K tomu stanovit poměr úročení úvěrů a vkladů. Finanční parametry se v průběhu let mění, avšak tento základní, a nutno podotknout, že úspěný, model zůstává stále stejný.

Jednoduchost je relativní pojem. Pokud se však stavební spoření a jeho podmínky porovnají s dalšími masivně rozšířenými spořícími produkty se střednědobým až dlouhodobým horizontem, vyhrává stavebko na plné čáře. Alespoň 6 let trvání smluvního vztahu pro zachování státní podpory při rušení smlouvy, jednorázový vstupní poplatek obecně ve výši 1 % z cílové částky a k tomu roční poplatek za vedení smlouvy, žádná povinnost dokládat využití naspořených prostředků, úrokové podmínky pro vklady i úvěry nastavené již při podpisu původní smlouvy, nemožnost ze smlouvy vybírat byť i jen část prostředků v průběhu jejího trvání, zákonné pojištění vkladů. To je v kostce vše. Takové životní pojištění a jeho různé variace, které byly v minulosti mylně hojně využívány právě jako takové "lepší" spoření, by si o takto transparentních podmínkách mohlo nechat jenom zdát.

Na to pak navazuje i důvěra v tento produkt postavená na historické zkušenosti, ve které nejsou obsaženy výraznější skandály. Mediálně nejznámějším prohřeškem stavebních spořitelen vůči dobrým mravům bylo jednorázové vypovídání smluv klientům s „příliš“ vysokým smluvním úrokem. Tento krok sice nikoho přímo o jeho již naspořené finanční prostředky nepřipravil, přesto s důvěrou v dosud „bezchybné“ stavebko vcelku otřásl. Naopak novou krev do žil zájmu o tento produkt nechtěně vlila regulace úvěrů na bydlení ze strany ČNB, zejména pak omezení tzv. stoprocentních hypoték.

Růžová budoucnost

Nyní nelze předpovídat, jakou bude mít stavební spoření podobu či pozici v následujících dekádách, nejbližší roky však vypadají nadějně. Obliba úvěrů na bydlení má vzrůstající tendenci, růst úrokových sazeb pomalu ožívá, což  zase přiláká nové střadatele, a tendence některých politiků změnit parametry tohoto produktu (účelovost, zrušení státní podpory) jsou nyní u ledu. Nic tak nebrání stavebnímu spoření, aby bylo i nadále nejpopulárnějším finančním produktem v českých domácnostech.

Autor: Vojtěch Hebnar

Zpět