phone 777 088 837
Volejte v po-so: 8-19 hod

ZDARMA propojení na hypotečního specialistu

Propojení se specialistou

Hypotéka a rozvod

Vydáno 23. 2. 2017

Hypoteční úvěry se v drtivé většině případů sjednávají na dvě či spíše tři desetiletí. Zároveň o hypotéku nejčastěji žádá vícečlenná domácnost, v překladu do normálního jazyka tedy manželé či partneři. Při průměrné výši hypotéky okolo 2 mil. Kč to při 30 letech splácení znamená náklady převyšující 7 tis. Kč měsíčně. Při aktuální mediánové mzdě (přesně v polovině mzdové hladiny, kdy polovina lidí má mzdy vyšší a druhá polovina nižší) 23 257,- Kč hrubého, což činí 18 269,- Kč čistého (je nutné pamatovat na to, že banku zajímá u zaměstnanců primárně čistý příjem), je logické, že aby mohla běžná domácnost hypotéku bez problému „utáhnout“, budou potřeba výdělky obou životních partnerů. V Česku je rovněž zažité, že určitým znakem dospělosti je kromě založení rodiny i vlastní bydlení. Vzhledem k nutnosti úvěrování pořízení si bydlení je pak logickým krokem financovat toto hypotékou.

Z dalších dostupných údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že rozvod postihne skoro každé druhé manželství. Kritické období, kdy k rozvodu nejčastěji dochází, je pak mezi 4 a 6 rokem manželství. Toto znamená, že kromě starostí s rozvodem musí oba manželé také řešit co dále s hypotečním úvěrem. Je totiž krajně paradoxní, že přestože se nakonec rozvádějící dohodnou na celkovém vypořádání majetku a dluhů a toto vypořádání posvětí soud, banku takováto dohoda prakticky vůbec nezajímá a na hypotéku vyřízenou v době trvání manželství nemá žádný vliv.

„Bezcenné“ vypořádání majetku manželů

Pokud si toto manželé neuvědomí a reflektují pouze vzájemnou dohodu, kdy si jeden z nich nemovitost ponechá a sám splácí úvěr, neznamená to, že druhý z manželů je bez problému vyvázán. Právě naopak. Pokud by se ten první dostal do platebních problémů, banka se obrátí s výzvou ohledně splácení hypotéky na druhého manžela, přestože ten již nemovitost nějakou dobu fakticky nevlastní. Navíc tento stále figuruje v registrech a pokud by si třeba v budoucnu chtěl sám vzít nový úvěr, budou mu příjmy sníženy o výši měsíčních nákladů na stávající hypotéku, ačkoliv je reálně neplatí. Situaci je tedy nutné řešit, a to ideálně ještě před skončením samotného rozvodu. Oficiálně je pak možné novou podobu hypotéky vyjednat až po soudem ukončeném rozvodovém řízení.

Jednoduché řešení není vždy nejlepší

Pokud se manželé nerozcházejí zrovna v dobrém, což lze oprávněně očekávat, nabízí se na první pohled jednoduché řečení – nemovitost se prodá, uhradí se dluhy a případný zbytek si manželé rozdělí. Bohužel, tak snadné to nebude. Hlavní problém se jmenuje fixace. Pokud se manželé totiž zrovna s rozvodem náhodou netrefí do výročního měsíce fixace, kdy lze s hypotékou činit prakticky cokoliv včetně jejího kompletního předčasného splacení, budou muset platit sankční poplatek ve výši několika procent ze zbývající jistiny úvěru za každý rok chybějící do výročí. Může se tak jednat o desítky až stovky tisíc korun.

Tento problém částečně řeší novela zákona o úvěrech, kdy lze hypotéku při mimořádných životních obtížích předčasně splatit bez sankce. Jenže pozor, toto se týká pouze nově uzavřených úvěrů. Pro současné hypotéky uzavřené před koncem roku 2016 platí až do jejich nejbližšího výročí fixace stávající podmínky, tedy včetně všech sankcí a poplatků.

Jeden vyplácí druhého

Další řešení situace může být takové, že jeden z manželů si nemovitost ponechá a druhého z ní tzv. vyplatí. Realizace tohoto záměru je však extrémně obtížná. Je tomu tak především z toho důvodu, že ten, který nemovitost převzal, bude muset zároveň projít bankovním posuzováním bonity svého příjmu, navíc nově sníženého o případné výživné na děti či bývalého manžela. Pokud bychom tedy vzali v potaz výše zmíněný případ člověka s mediánovou mzdou a hypotékou okolo 2 mil. Kč, byla by takováto situace průchozí jen „s odřenýma ušima“ (žádné další dluhy, bezdětný, bez vyživovací povinnosti k bývalému manželu). Situaci může samozřejmě významně ulehčit nový životní partner, který by do hypotéky se svým příjmem vstoupil.

Navíc je tu ještě vyplacení, které má většinou podobu poloviny z dosud za úvěr uhrazené částky. Navýšit o tuto sumu stávající hypotéku je většinou možné. Je však nutno podotknout, že takovéto změny parametrů úvěru si nechávají banky zaplatit. Zároveň je nutné si dát pozor na to, jakým způsobem se banka vůbec na půjčení prostředků na vypořádání majetkových vztahů dívá - ne vždy lze tyto prostředky získat za podmínek účelového hypotečního úvěru, tedy s těmi nejnižšími sazbami.

S nemovitostí převzít i úvěr

Poslední běžnější řešení spočívá v tom, že se nemovitost prodá a kupující spolu s ní převezme celou hypotéku, čímž defacto vyváže oba manžele. Musí tak ale učinit za podmínek původně sjednaného úvěru, tedy častokrát s nevyhovující úrokovou sazbou či délkou fixace. Administrativní náročnost celého procesu a možná nevýhodnost podmínek pak kupujícího častokrát od jeho záměru odradí. Manželé se mohou pokusit celou situaci zachránit podstatnou slevou na kupní ceně, což je však za cenu jejich vysokých finančních ztrát.

Bez vítěze

Jak vyplývá z výše uvedeného, kromě samotného rozvodu se rovněž hypotéka může stát noční můrou. Je proto nanejvýš vhodné, aby manželé začali celou situaci zavčas řešit s úvěrující institucí. Realita může být totiž pro posuzování příjmů jednotlivce ze strany banky velmi tvrdá. Čím dříve tak manželé budou vědět, na čem opravdu jsou a jaké možnosti vlastně mají, tím lépe.

Zdroj: www.czso.cz

 

Autor: Vojtěch Hebnar