Cenové tlaky neustávají

I přes nejrůznější proklamace a rádoby snahy politických představitelů o rozhýbání situace na nemovitostním trhu ceny realit nadále rostou. V meziročním srovnání poskočily v Praze opět o více než deset procent, Brno se pak k dvouciferné metě rovněž blíží.

Vyhlížený pokles se sám od sebe nedostaví

Již dva či tři roky lze z nejrůznějších stran slyšet tvrzení, že cenová hladina tuzemských nemovitostí je neudržitelná a že se musí co nevidět dostavit její pokles či alespoň stagnace. Opak je však pravdou. I přes drastický zásah do poptávky skrze omezení úvěrování ze strany doporučení ČNB o posuzování zadlužení žadatelů o úvěr se růst cen nezastavuje. Tuzemské ekonomice se nadále daří dobře, z čehož profitují zejména majetnější jedinci. Kde tedy vypadne poptávka jednotlivců toužících po vlastním bydlení, kteří na něj ale skrze nová omezení zkrátka kvůli nedostatečným příjmům nedosáhnou, tam ji nahradí různé fondy či zahraniční zájemci pořizující si takovouto nemovitost čistě jako investici.

Na tuto i změněnou společenskou situaci reagují i developeři, kdy stále více nových projektů obsahuje převahu jedno či dvoupokojových bytů. Jednak je na této dispozici větší marže, dále je právě díky apetitu investorů o tyto byty i přes rostoucí ceny neutuchající zájem. Naopak tří a vícepokojové byty jsou ve znatelném útlumu. Je to samozřejmě i reakce na zmíněnou společenskou poptávku, kdy se čím dál častějším jevem stává tzv. single domácnost. Ve spojení s tím, že je v Česku zakořeněna silná touha po vlastním bydlení, což je vzhledem k totální absenci funkční obecní bytové politiky vcelku pochopitelné, se namíchal „koktejl“, který institucím i mnohým jednotlivcům nakonec způsobil pořádný bolehlav.

Mnoho tuzemských domácností pak čeká na ekonomický šok, který může přijít jedině ze zahraničí, jako na smilování. Ruku v ruce s tím totiž doufají, že se dostaví i kýžený pokles cen. I pokud by se něco takového nakonec stalo, samotná hospodářská krize situaci zdaleka nevyřeší.

Z tlouštíka přes noc sprinterem

Zásadní problém je totiž na straně nabídky. Růst cen realit je mj. vysvětlován právě značným převisem poptávky, kdy si lidé toužící po bydlení v nějaké lokalitě zkrátka nemají co koupit, jelikož developeři nestačí kvůli až dekádu trvajícímu správnímu řízení včas reagovat. Toto má vyřešit novela stavebního zákona, která však oproti původním předpokladům nabrala kvůli legislativním průtahům a bojům jednotlivých lobbystických skupin opět zpoždění.

Bohužel pasivní jsou ve velké většině i obecní samosprávy, které sice mají množství dotačních titulů, ať už tuzemských či unijních, ze kterých by mohly financovat výstavbu obecních bytů, přesto se vlivem různých strašáků do této činnosti nijak nehrnou.

Stavební úřady, na které bývá mnohdy směřována největší zloba veřejnosti, samy dlouhodobě bojují kvůli nekonkurenceschopným platům s nedostatkem kvalifikovaných lidí, což má mnohde také zásadní vliv na rychlost řízení.

Úsměvně tak působí proklamace některých politiků, že se bytová krize vyřeší prakticky přes noc prostým přijetím jednoho, i když rozsáhlého, právního předpisu.

V horizontu nejbližších měsíců tak s poklesem cenové hladiny nemovitostí nelze počítat. Pokud zájemce o vlastní bydlení našel vhodnou a dostupnou nemovitost již nyní a váhá, zda se do její akvizice pustit, vystavuje se velkému riziku, v případě odložení svého záměru si za stejnou cenu za půl roku či rok podobnou nemovitost již nepořídí.

Autor: Vojtěch Hebnar

Zpět