Daňové odpočty úroků z úvěrů na bydlení

Kolem úprav daní z příjmů je v poslední době pořádně rušno. Třeba více než roční sága týkající se daňových odpočtů ze zaplacených úroků z úvěrů na bydlení i přes doposavad zdárný průchod legislativním procesem nemusí být stále u konce. Pokud se do nápravy poněkud nejasných ustanovení týkajících se okamžiku vzniku nároku na odpočet nevloží zákonodárci, budou muset zřejmě věc vyložit dlouhé roky trvající soudní procesy.

Změny podmínek

Doposavad byla pravidla vycházející z § 15 odst. 3 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, vcelku jasná. První část, týkající se mechanismu odečtu sumy zaplacených úroků z úvěrů ze stavebního spoření nebo hypotéky od základu daně z příjmů za dané zdaňovací období, zůstává zachována.

Podobně je tomu i u definice dalšího klíčového parametru, tedy sepětí výše uvedených úvěrů s bytovými potřebami poplatníka daně.

Dále je to však už složitější. Je tomu tak kvůli tomu, že o konečné podobě této daňové úlevy nebylo prakticky do poslední chvíle jasno. Postupně se objevily návrhy počítající s jejím úplným zrušením nebo naopak plným zachováním, nakonec „zvítězila“ určitá střední cesta.

Pro nové úvěry financující bytovou potřebu řešenou do 01.01.2021 platí stávající pravidla, tedy horní limit odpočtu úroků až do výše 300 tis. Kč, což při plném využití a optimálních podmínkách může činit až 45 tis. Kč zpět do rozpočtu domácnosti. Pokud však bytová potřeba bude řešena až od prvního dne nového roku, bude horní limit poloviční, tedy 150 tis. Kč.

Je vhodné uvést, že při sazbě 1,99 % p.a. by na plné využití limitu 300 tis. Kč na zaplacené úroky musela být vypůjčena částka odpovídající cca 15 mil. Kč. Takováto suma se u nově sjednávaných úvěrů i přes raketově rostoucí ceny nemovitostí v posledních letech jeví spíše jako minoritní záležitost. Limit 150 tis. Kč by však při výše uvedené úrokové sazbě odpovídal úvěru do 8 mil. Kč, což už taková vzácnost není. Omezení tak na svých peněženkách pocítí od příštího roku tisíce domácností.

Sporný výklad

Aby situace nebyla tak jednoduchá, v současnosti se vede polemika právě nad výkladem okamžiku, od kdy je vlastně bytová potřeba obstarána. U prosté koupě vybavené nemovitosti prakticky nachystané k nastěhování není sporu. Jiná je však situace např. u kombinace úvěrů na koupi pozemku a pozdější výstavbu. Složité to může být též pro správné smluvní nastavení mezi stavebníky a budoucími obyvateli domu skrze načasování smlouvy kupní a o dílo.

Snaha zachovat tuto daňovou úlevu i přes implementaci nejasností, na jejichž odstranění již není čas, tak může v budoucnu vést k nejednomu sporu. I tak ale bohužel nelze čekat, že se jedná o úpravu na dlouhé roky poslední. Naopak, daně zjevně čeká turbulentní období.

Autor: Vojtěch Hebnar

Zpět