Stavební spoření pro děti

Vzhledem k tomu, že byl letos po dlouhých letech nastartován trend růstu úrokových sazeb v tuzemské ekonomice, vrací se zpátky na scénu i evergreen českých rodinných rozpočtů – stavební spoření. A to nikoliv jako úvěrový, ale jako rezervotvorný produkt. Obzvlášť velkou oblibu si drží mezi rodiči, kteří chtějí svým dětem naspořit nějakou tu korunu.

Poctivý držák

Tradice spoření na cokoliv prostřednictvím „stavebka“ je v českých domácnostech hluboce zakořeněná. Je tomu tak především díky kombinaci preferované jistoty, státní podpory a relativní jednoduchosti oproti jiným produktům. Stavební spořitelny navíc na děti častokrát vyloženě cílí své kampaně, což se odráží např. v různých slevách ze vstupních poplatků či bonusových úrocích u zhodnocení.

Je sice pravda, že podmínky z přelomu tisíciletí, kdy bývalo standardní mít fixní spořící úrok i 4 % ročně (státní podpora navíc činila až 4,5 tisíce z maximálně 18 tisíc korun, tedy 25 %), jsou momentálně v nedohlednu, přesto již nyní různé spořící tarify na „stavebku“ prolomily magickou jednoprocentní hranici a s obecně se zvyšujícími sazbami v ekonomice lze očekávat, že ani ty spořící nezůstanou dlouho pozadu.

Plnohodnotné podmínky

Smlouvu o stavebním spoření pro dítě uzavírá jeden z jeho zákonných zástupců. Dítě má, stejně jako jakýkoliv občan ČR, nárok na státní podporu. Veškeré prostředky, které jsou se smlouvou vázány (vklady, zhodnocení, státní podpora), náleží dítěti.

Smlouva o stavebním spoření může být ukončena z popudu rodičů před dospělostí dítěte pouze za předpokladu toho, že běží nejméně 6 let (kvůli vázácí době státní podpory) a za souhlasu všech zákonných zástupců (zpravidla rodičů). V případě nesplnění těchto podmínek je nutné se obrátit na soud, což může být zdlouhavé a především při absenci výrazného prospěchu dítěte z takového zrušení nesmyslné.

Před účinností nového občanského zákoníku byla ustálená praxe maximalizovat využití státní podpory, tedy uzavřít spořící smlouvu na všechna dostupná rodná čísla v okolí, děti nevyjímaje. Po uplynutí vázací, šestileté lhůty, se pak prostředky využívaly dle potřeb rodiny. S podmínkou souhlasu soudu však toto vzalo za své. Před novelou zákona o stavebním spoření musel rozhodovat soud o zrušení jakéhokoliv dlouhodobého spoření pro dítě, což vyvolávalo značnou nelibost ze strany rodičů. Nyní se tato povinnost při splnění výše zmíněných podmínek dá obejít, což dětské spoření opět zatraktivňuje.

Na prostředky uložené na stavebním spoření se samozřejmě vztahuje i zákonné pojištění vkladů, a to do výše českého ekvivalentu 100 tisíc EUR. Spořící smlouvy jsou konstruovány vcelku jednodušše (výše spořícího úroku, státní podpory, podmínky zrušení smlouvy), týká se jich minimum poplatků (jednorázový vstupní ve výši 1 % z cílové částky, pravidelný za vedení smlouvy ve výši několika stokorun ročně).

Tarif smlouvy se navíc může v průběhu času měnit. Vzhledem k nutnosti získat další zdroje pro dofinancování hypotéky se tak pomalu stává populární scénář, kdy rodiče svým dětem spoří (ve spořícím tarifu) až do jejich dospělosti, a ty si následně, pokud budou potřebovat zafinancovat např. vlastní bydlení, překlopí smlouvu do tarifu úvěrového. Využití naspořených prostředků však zatím není vázáno na konkrétní účel, takže děti v tomto nejsou do budoucna nijak limitovány.

Autor: Vojtěch Hebnar

Zpět