Po konci moratoria úvěry nesplácí tisíce domácností

Státem nařízené moratorium na úvěry skončilo k 31. říjnu. K tomuto datu mělo podanou žádost o odklad splátek na 238 tis. firem a domácností s objemem úvěrů ve výši 312 mld. Kč. Hypotečních úvěrů pak bylo 64 tis. případů s objemem 123 mld. Kč^[1]. Co se poměru žádostí vůči celkovému počtu úvěrů týká, jednalo se cca o 8 % všech bankovních úvěrů^[2].

Katastrofa se nekoná

O více než měsíc později pak situace dle průzkumu ČBA mezi jejími členy vypadá tak, že z 220 tis. úvěrů v moratoriu se 196 tis. z nich začalo opět splácet již v průběhu listopadu, tedy celých 89 % případů. Skutečnost se tak potkala s předpověďmi bank, které předpokládaly, že po skončení moratoria bude nutné o restrukturalizaci vyjednávat s cca 10 – 15 % klientů.

Ze zbývajících 11 %, tedy 24 tis. případů, bylo již 11 tis. restrukturalizováno a u zbývajících 13 tis. probíhají další jednání. Pouze 25 % těchto případů pak tvoří hypotéky pro fyzické osob. Po započítání nových listopadových případů pak banky v současnosti řeší okolo 50 tis. problematických úvěrů, tedy cca 1,7 % z celého úvěrového portfolia^[2].

Naštěstí se tak nenaplnily černé scénáře, které v průběhu jara očekávaly zejména kvůli sérii lockdownů totální kolaps tuzemské ekonomiky, segment úvěrů nevyjímaje. Naopak díky nadále nízké nezaměstnanosti, která se v listopadu držela na úrovni 3,8 %^[3], vypadá situace prozatím stabilizovaně.

Na druhou stranu je potřeba říci, že vývoj v roce 2021, především pak v prvním pololetí, může nabrat ještě další dynamiku v negativním slova smyslu. Pro úspěšné zvládnutí zejména jarního lockdownu hrály významnou roli úspory podniků i domácností, které se však významně ztenčily. Nynější zimní střídání otevírání a zavírání ekonomiky bude nejspíše nahrazeno opět tvrdým lockdownem, a to až do proočkování společnosti. Vzhledem k tomu, že stále není k dispozici jasná strategie, jak tohoto cíle vlastně dosáhnout, lze zatím jen spekulovat, kdy se chod hospodářství vrátí alespoň částečně do stabilnějších kolejí.

Mezi dosavadní pozitivní zjištění však lze jistě zařadit to, že tuzemské banky se snaží svým klientům vyjít maximálně vstříc a prakticky o všech případech, tedy nejen o snížení, ale i odkladu splátek v délce 3 až 6 měsíců, s nimi jednají. Nejde o projev solidarity ze strany finančních institucí, ale spíše ekonomický kalkul, kdy je zejména kvůli administrativním nákladům pro banky efektivnější dohodnout se na úpravě splátkového kalendáře než absolvovat celý vymáhací proces.

Ať už se tedy jeví situace např. z důvodu nemoci, ztráty zaměstnání či nemožnosti podnikat jakkoliv bezvýsledně, je pro zdárné překlenutí nepříznivého stavu klíčové s bankou komunikovat. Zahájit jednání by se mělo do 90 dnů od termínu splatnosti první nezaplacené splátky, jinak hrozí zesplatnění úvěru a případná exekuce.

Autor: Vojtěch Hebnar

Zpět