Aktualizace smluv pojištění bydlení

Jedna z věcí, která je nedílně spojená s vlastnictvím nemovitosti, by měla být její ochrana, respektive ochrana hodnoty, kterou pro svého majitele představuje. V případech, kdy je nemovitost financována hypotékou, je existence takové ochrany v podobě pojištění přímo povinností.

Vše není relativní

První myšlenka související se sjednáním majetkového pojištění se dotýká problematiky ocenění. Jaká cena je správná? Lze do ní promítnout tzv. cenu zvláštní obliby, kdy třeba hájenka po dědovi má pro vlastníka silnou citovou hodnotu? Pojišťovny šly těmto otázkám naproti a cenotvorbu přísně svázaly skrze kalkulační programy, které mají předdefinované cenové mapy dle adresy (tzv. rizikové zóny), povodňové zóny (opět interně stanovený parametr) či podoby samotné nemovitosti (dům / byt, přízemí / patro apod.). Na základě kombinace všech uvedených parametrů pak ve výsledku vychází doporučená hodnota na m2, která je u většiny pojišťoven brána jako minimum. Toto je tedy striktně dáno a v základu to není možné obejít.

Co se týká součástí a příslušenství nemovitosti, jež je třeba do pojištění zahrnout, záleží už na volbě samotného vlastníka. Avšak tím, že nebude uvádět reálný stav věci, se vystavuje vysokému riziku, že mu bude v lepším případě pouze kráceno pojistné plnění i na původně pojištěném majetku. Spolu s rodinným domem je tedy vhodné nezapomínat i na garáž, zahradní domek či zabudovaný bazén. U bytu by se pak měl brát v potaz sklep či garážové stání.

Klíčové členění

Pojištění majetku není bohužel finálním názvem, ale naopak obecným označením. Pojištění jako takové se totiž člení na sice samostatné, vzájemně však provázané produkty. Pro jednoduchost jde o pojištění samotné stavby, dále jejího vybavení a nakonec odpovědnosti související s jejím vlastnictvím. První chrání především samotný hmotný substrát nemovitosti. Druhé je zaměřené na individuální potřeby vlastníků realizované skrze standard jejich bydlení v podobě kvality a finanční náročnosti vybavení jejich domácnosti. Třetí pak směřuje zejména směrem „ven“ jako ochrana vůči nárokům třetích stran za škodu způsobenou daným majetkem.

Pravidelně bývá pokládána otázka, zda je nutné si sjednat každý z těchto druhů pojištění, případně pak v jakém stupni ochrany. Pojišťovny totiž nabízejí různé standardy, ve kterých je možné se velmi snadno ztratit. Je tak sice hezké mít chatu pojištěnou na 5 mil. Kč, pokud však „lehne popelem“ z důvodu požáru způsobeném úderem blesku, který se zrovna nenachází ve sjednané základní variantě pojištění, je pak toto k ničemu. Podobně je to i u domácnosti a ještě větší rozdíly jsou u odpovědnosti, kde se navíc častokrát člení i dle teritoriality (jiné standardy pro různé státy či světadíly). Riskovat se v tomto případě opravdu nemusí vyplatit.

Indexace ano či ne

Ohledně pojištění majetku se pak v době neustále rostoucích cen nemovitostí stále častěji vyskytuje i otázka aktualizace smluv, respektive riziko podpojištěnosti. Dříve stačilo smlouvu dílčím způsobem upravit jednou či dvakrát za dekádu, nyní je doporučováno procházet parametry výše pojistného plnění v podstatě každý rok. Určitým způsobem může tuto problematiku řešit indexace, což je automatická aktualizace pojistné hodnoty smlouvy. Problém je však v tom, že je zvyšována pouze o inflaci, navíc nijak nezohledňuje regionální specifika. Na druhou stranu je to pohodlné, není nutné vyplňovat žádnou další dokumentaci ani na nic myslet, na doručovací adresu v době před výročím smlouvy dorazí přehled změn spolu s platebním výměrem na další období.

I přes toto se podobně jako u jakéhokoliv typu majetkového pojištění jeví vhodnější zvolit sice časově náročnější, přesto však efektivnější a cílenější přístup v podobě „ruční“ aktualizace. Zde se pak naplno mohou projevit výhody spolupráce s profesionálem v oboru, kdy lze skrze nejrůznější kombinace slev a zvýhodnění dosáhnout maximálního standardu pojistné ochrany za cenu původního základu.

Autor: Vojtěch Hebnar

Zpět