Úvěr na družstevní bydlení

V době, kdy se ceny rezidenčního bydlení v tuzemsku šroubují každý měsíc na nová maxima, se stále více pozornosti upíná i na další, levnější alternativy k typickému vlastnickému bydlení. Jedním z nejvíce historicky rozšířených jsou bytová družstva.

Odlišná charakteristika

Základním rozdílem oproti klasickému osobnímu vlastnictví je to, že člověk nekupuje samotný byt, ale členský podíl v daném družstvu. Výkon práv je následně spojen s určitou bytovou jednotkou. Klíčové pro lepší pochopení toho, jaká práva a povinnosti jsou vlastně podílníkovi jakožto členovi družstva dána, jsou zejména stanovy vybraného družstva.

Avšak pozor. Některé mohou být nastaveny velmi benevolentně, kdy je např. možné po splacení určité anuity byt bez dalšího převést do osobního vlastnictví nebo svůj podíl komukoliv přeprodat, a to i bez souhlasu ostatních podílníků. Naopak v jiných je přeprodej podílů mimo stávající členy zakázán, podobně jako třeba možnost danou jednotku dále pronajímat. Není tedy družstvo jako družstvo a před nadchnutím se z atraktivní ceny je vždy nutné nejprve začít zkoumáním stanov.

Nic není zadarmo

Pokud je však situace příznivá a zájem o bydlení přetrvává, přichází na řadu otázka financování. Družstevní byty jsou oproti těm v osobním vlastnictví o statisíce, mnohdy i miliony korun levnější. Stále je však k jejich pořízení potřeba značná suma peněz. Pokud byt není možné v dohledné době od koupě podílu v družstvu převést do osobního vlastnictví, výčet možností financování se prakticky smrskne pouze na nabídku z dílny stavebních spořitelen. A to ještě ne všech.

Oproti klasickým hypotékám je potřeba se smířit zejména s maximálním limitem úvěru, který je nyní na trhu ve výši 3,5 mil. Kč. Dále je potřeba počítat s kratší dobou splatnosti v délce maximálně 20 až 25 let a také vyššími úrokovými sazbami, respektive celkovou nákladovostí přesahující i 4 % p.a^[1]. To vše ve výsledku znamená vyšší měsíční splátku. Při využití maximálních limitů je pak nutné mít prakticky vždy dalšího spolužadatele. Ukazuje se tak, že původně nižší pořizovací cena nakonec nemusí nutně znamenat při porovnání s hypotéku a osobním vlastnictví i nižší absolutní náklady.

Na druhou stranu je možné využít fixace na celou dobu splácení, což přináší určitou jistotu do rodinných rozpočtů. Některé nabídky pak mají i charakter překlenovacích úvěrů, jež jsou po svém splacení převedeny do již vcelku komfortního režimu úvěrů řádných.

Pokud tedy není k dispozici žádná nemovitost k zástavě, tento druh úvěrů může být i přes určitá specifika a vyšší náklady vítaným řešením.

Autor: Vojtěch Hebnar

Späť