Zpřísnění limitů (zatím) nehrozí

Bankovní rada ČNB se po projednání podzimní zprávy Rizika pro finanční stabilitu a jejich indikátory^[1] rozhodla o zachování nastavení základních limitů vztahujících se k poskytování hypotečních úvěrů, tedy LTV, DTI a DSTI, na stávající úrovni. Ne vše je však z pohledu národní banky růžové.

Problémové LTV

ČNB pravidelně vyhodnocuje, zda se komerční banky při poskytování úvěrů řídí jejími doporučeními. Z hlediska těch týkajících se poměru příjmů žadatelů o úvěr a jejich zadlužení, tedy DTI ve výši devítinásobku čistého příjmu vůči celkovému zadlužení a DSTI v podobě 45 % hranice mezi čistými měsíčními příjmy a splátkou dluhu, jsou tyto jednotlivými bankami respektovány a vcelku striktně dodržovány.

Kde však disciplína bank už tak pevná není, je oblast LTV. ČNB je nespokojená s tím, že nejenom že se překračuje limit 15 % na objem hypoték poskytnutých v pásmu 80 – 90 % LTV, ale dokonce se nadále sjednávají úvěry s LTV nad 90 %, které přitom měly dle představ národních bankéřů být již dávno minulostí^[2]. Tato praxe je vodou na mlýn snaze ČNB o získání silnějších pravomocí, jelikož v současnosti mají její pravidla v oblasti úvěrů váhu pouhého doporučení.

Investiční hypotéky v menšině

Zajímavostí je, že pronájem jako zdroj příjmů je v případě úvěrů ke koupi nemovitosti za účelem dalšího pronajímání velmi nízký. Na stranu druhou však více než třetina nově poskytnutých hypoték jde za lidmi, kteří již minimálně jednu hypotéku mají. Je tak velmi pravděpodobné, že tyto nemovitosti budou sloužit čistě za účelem investice, nikoliv pokrytí vlastní bytové poptávky.

Určitým způsobem se tak potvrzuje, že u vysoko příjmové skupiny obyvatel se jeví pořízení další nemovitosti v době nízkoúročených "bezpečných" investičních aktiv v podobě státních dluhopisů či termínovaných vkladů jako atraktivní varianta. Snaha ČNB o určité regulování poptávka skrze zpřísněné limity se však u těchto bonitních lidí míjí účinkem, jelikož na další úvěr by dosáhli zřejmě za jakékoliv situace. Z pohledu celkového rezidenčního bydlení je zde ještě výrazná skupina těch, kteří si nemovitost kupují bez potřeby úvěrování, tedy prakticky za hotovost. Na tyto je pak současná regulace krátká.

Klid zbraní

ČNB je nyní spíše ve vyčkávací fázi. Zpřísněním současných pravidel nechce čeřit vodu ve chvíli, kdy se projednává pro ni klíčová novela zákona^[3] umožňující, aby její doporučení získala právní sílu na úrovni zákona. Pokud se zároveň výrazně nezhorší situace na trhu s bydlením, tedy především ČNB dlouhodobě kritizované nadhodnocení cen nemovitostí ve výši 15 – 20 % nebo disciplína jednotlivých bank při dodržování současných pravidel, bude národní banka do finálního schválení novely spíše pasivní.

Autor: Vojtěch Hebnar

Späť