Mnoho povyku pro nic

Čtyři měsíce fungování speciálních státních půjček „pro mladé“ od Státního fondu rozvoje bydlení v plné nahotě ukazují, o jakou marginalitu a nesystémové řešení v celkovém kontextu jde. I a to i přes masivní PR ze strany vlády a jeho propagaci jako léku na snížení rizika vzniku bytové krize.

Tristní výsledky

Ostatně čísla jsou všeříkající – do poloviny listopadu bylo uzavřeno pouhých 134 smluv za 91,9 mil. Kč, celkově přijato bylo 564 žádostí na 597 mil. Kč. Je tak více než pravděpodobné, že se dokonce nestihne vyčerpat ani celková kapacita tohoto programu, jež pro rok 2018 činí 650 mil. Kč. A to se po jeho startu ještě zvažovala možnost navýšení přidělených prostředků na 1 mld. Kč ještě v tomto roce. Jen pro srovnání, od ledna do října bylo na hypotékách rozpůjčováno komerčními bankami na 184 mld. Kč.

Nepochopení problému

Na podporu zájmu o program státních půjček byla rozjeta kampaň na více frontách. A byla úspěšná, jelikož toto téma dominovalo zájmu široké veřejnosti po několik letních měsíců. Již po odtajnění finálních požadavků ze strany fondu na úvěrující a jejich projekty však bylo jasné, že toto slibované řešení, jež mělo mimo jiné být i odůvodněním pro smetení zákona o sociálním bydlení ze stolu, rozhodně spásným nebude.

Letmý pohled na dosavadní strukturu podaných žádostí odhaluje skutečný účel fondu. Výstavba rodinných domů (nejvýše 2 mil. Kč za předpokladu podlahové plochy do 140 m²) a modernizace bydlení (rozpočet od 30 do 300 tis. Kč) tvoří přes 80 % a výrazně tak dominuje nad nejpalčivějším problémem, tedy řešením bytové otázky (maximálně 1,2 mil. Kč, a to do 75 m²). Při zohlednění cenové relace je tak jasné, že rodinné domy se budou týkat spíše venkovských oblastí a modernizace nenabízí sama o sobě prakticky nic převratného oproti dosavadním úvěrům ze stavebního spoření. I původně největší lákadlo, tedy poměrně nízká úroková sazba (v srpnu 1,12 p.a.), bere pomalu za své (v listopadu 1,8 p.a.). Navíc je nutné podotknout, že při tak nízkém objemu již nejsou úrokové náklady, respektive rozdíly v řádu desetin procenta, zásadní. Důležitější naopak může být požadavek na maximální věk, rodinný stav, ne/vlastnictví dané či další nemovitosti, vlastní zdroje atd.

V situaci, kdy kvůli výše uvedeným podmínkám nejsou státní půjčky řešením pro obyvatele ani menších okresních měst, je na místě se zamyslet nad celkovým smyslem celého projektu. Souhrnný objem prostředků, které vláda do tohoto programu uvolnila, již dává sám o sobě celkem jasně najevo, že ambici být systémovým řešením neměl a zřejmě ani mít nebude. Samotná myšlenka státních půjček za zvýhodněných podmínek jakožto podpůrného nástroje není špatná, aby však měla výraznější pozitivní dopad, musely by být nastaveny parametricky výrazně jinak než je tomu dnes. A k tomu se vzhledem k proklamované spokojenosti ministerstva pro místní rozvoj i samotného fondu  s dosavadními výsledky programu rozhodně neschyluje. Navíc základní problém není v nedostatku finančních prostředků v systému, ale zejména na straně nabídky nemovitostí, což nevyřeší ani zřízení deseti dalších podobných fondů.

Autor: Vojtěch Hebnar

Späť