Hypotéka do 75 let věku realitou

Bylo pouze otázkou času, kdy se ze vzácné výjimky stane standard. Na prodlužující se délku života reagují i úvěrové produkty, kdy hypotéky postupem času pomalu zvyšují tzv. maximální výstupní věk z původně 60 až na dnešních 75 let.

Neúprosná statistika

Děje se tak navzdory tomu, že aktuální politická garnitura stále drží maximální věk odchodu do starobního důchodu na 65 letech. S jistotou lze však očekávat, že tato hranice bude prolomena. V průběhu nadcházejících 10 – 15 let totiž dosáhne důchodového věku populačně nejsilnější generace tzv. Husákových dětí. A momentálně ji nemá kdo nahradit. Přitom dnešní padesátníci ve velkém stále spoléhají v oblasti zajištění svých příjmů v penzi především na dávky od státu v podobě starobního důchodu. Ten je financovaný tzv. průběžným systémem, kdy stávající důchody platí lidé v produktivním věku. Rozhodující je tedy poměr mezi pracujícími a důchodci. A ten se má výrazně zhoršit.

Pokud se neobjeví spíše nepravděpodobná řešení v podobě masové migrace pracovní síly či robotizace, je jediným řešením proti hrozbě zhroucení penzijního systému či výrazného snížení důchodů právě posunutí odchodu věku do penze. Banky v tomto směru působí již jako určitý předvoj, kdy u některých profesí (namátkově lékaři, učitelé či advokáti) předpokládají, že tito budou výdělečně činí i po 65 letech věku. Tento trend se postupně bude týkat čím dál více profesí.

Nový standard

V případě výstupu, tedy okamžiku splacení hypotéky, bývaly případy klientů starších 65 let posuzovány na výjimku. Nyní se věková hranice posouvá až do 75 let. Ruku v ruce s tím se prodlužuje i doba splácení hypotéky, a to z 30 let na 40. Zatím to může být spojeno ještě s omezením v podobě posuzování, kdy se na tyto případy při scoringu hledí jako na splatnost při 30 letech.

Avšak v případě, kdy je klientovi 35 let a méně a má zájem o co nejnižší možnou splátku, otevírají se mu tímto nové možnosti. Díky nižším splátkám tak nebude mít rodinný rozpočet tolik napnutý a nemusí odkládat založení rodiny či být nucen řídit se při hledání práce čistě jen výší nabízené mzdy. Samozřejmě je to spojeno i průvodními riziky delší doby splácení, jako je celkově vyšší částka zaplacená na úrocích či delší doba „nejistoty“ spojená se zástavním právem banky. Lze však předpokládat, že většině splácejících v budoucnu příjmy spíše porostou a podaří se jim tak při správném využití investičních produktů splatit hypotéku dříve.

Pro a proti nastavení na takto dlouhou dobu splácení úvěru, který se dá klasifikovat jako celoživotní, si již musí každá domácnost vyhodnotit dle svých individuálních cílů a možností. Je to však možnost, nad kterou stojí za to se minimálně zamyslet.

Autor: Vojtěch Hebnar

Späť