Jakou formou spořit na stavebku

Pokud se člověk rozhodne využít jednoho z nejoblíbenějších produktů českých domácností a začne si odkládat finanční prostředky na svůj účet stavebního spoření, nabízí se mu hned několik způsobů, jak tak učinit.

Zdánlivě neprůstřelné podmínky

Přitom má být ihned po podepsání smlouvy o stavebním spoření jasné, jak má taková tvorba rezervy vypadat. Přímo na titulní straně bývá obsažena věta o minimálním měsíčním vkladu, která je většinou stanovena určitým procentem z cílové částky. Jakékoliv odchýlení by se tedy dalo brát jako přímé porušení smluvních podmínek. Dlouholetou praxí stavebních spořitelen je však toto ustanovení tiše přehlížet. Díky tomu mají značnou konkurenční výhodu, a to ať už oproti jiným produktům se státní podporou (doplňkové penzijní spoření) či investičním produktům smíšeného charakteru (životní pojištění), jelikož v případě jiného než smluvně daného postupu (liší se částkou či frekvencí) v jejich případě zaniká nárok na podporu či rovnou celá smlouva.

Oblíbená variabilita

Stavebko umožňuje využít hned několik způsobů spoření, z nichž každý má své klady i zápory. Je vhodné ještě zmínit celkovou zamýšlenou investovanou sumu, která by měla dosáhnout nejvyšší efektivity při výši 20 tis. Kč ročně. Státní příspěvek ve výši 10 % z vložené částky je totiž zastropován na hranici 2 tis. Kč, takže pokud je vloženo 100 tis. Kč, za daný rok budou stejně připsány pouze 2 tis. Kč. Dále vstupuje do hry ještě úročení, které na spořících tarifech činí běžně okolo 1 % p.a.

První z cest je držet se smluvních ustanovení a prostředky vkládat pravidelně každý měsíc. V takovémto případě by  úložka měla činit 1670 či zaokrouhleně 1700 Kč (roční suma 20 tis. Kč + náklady na poplatek za vedení účtu). Největším pozitivem je využití státní podpory na maximum a úročení vložených prostředků během celého roku. Zároveň s nastaveným trvalým příkazem je eliminován stres z propásnutí lhůty pro vznik nároku na státní podporu.

Další, možná nejvíce oblíbenou variantou, je počkat na konec roku, udělat „inventuru“ na bankovních účtech a veškeré přebytečné prostředky zaslat na smlouvy o stavebním spoření. Toto je oblíbená praxe především v rodinách, kde má každý člen svou vlastní smlouvu. Státní podpora se totiž přiděluje na základě rodného čísla, nikoliv počtu smluv. Čtyřčlenná rodina tak může na státní podpoře získat až 8 tis. Kč ročně. Navíc není rozhodující, který den byly prostředky vloženy, jedinou podmínkou je jejich připsání na účet do 31. prosince. Pokud je tedy pro peníze v průběhu roku efektivnější využití jinde, proč toho nevyužít. Rizikem pak zůstává to, že se nemusí podařit do konce roku finance v dostatečné výši zajistit. Navíc nelze logicky počítat ani se samotným úročením.

Poněkud raritní je využití zcela opačného postupu než v předchozím případě, a to tzv. předplacení si státní podpory. Spočívá v tom, že se na smlouvou o stavebním spoření jednorázově vloží větší obnos než je 20 tis. Kč, např. 120 tis. Kč (6 let je minimální vázací doba, tedy 6 x 20 = 120). V takovémto případě bude státní podpora vyplácena po dobu šesti let, aniž by bylo nutné vkládat na účet další roky cokoliv dalšího. Výhodou je samozřejmě úročení, jehož výnos je s vyšším základem zajímavější. Trochu opomíjeným faktem, který ale může v budoucnu sehrát podstatnou roli, je vylepšení hodnotícího čísla, na základě kterého stavební spořitelny rozhodují o přidělení úvěru (čím vyšší spoření a delší uplynutá doba, tím lépe).

Rozhodující zvyklost

V konečném důsledku je však pro finální výběr způsobu spoření častokrát rozhodující obyčej v dané domácnosti, přejímaný běžně od rodičů. Přesto není na škodu se nad vším znovu zamyslet a vyhodnotit, zda je zvolená cesta optimální a zda by dílčí úprava nepřinesla více užitku.

Autor: Vojtěch Hebnar

Späť